Barváři

Dospěje-li nimrod k rozhodnutí, že si pořídí psa, je na počátku velkých radostí, ale i nových starostí. Spolupráce myslivce se psem při lovu je zdrojem intenzivních zážitků, které často převyšují i střelecké hodnoty a získané trofeje. 

Koupit si loveckého psa, ale není totéž jako vybrat si dobře padnoucí klobouk. S jistou nadsázkou je to podobné, jako úmysl oženit se. Navázat přátelství s živým tvorem do konce jeho života je zavazující. Mnozí lidé přitom ani neví, co mohou od psa očekávat a co potřebuje. Zaměřme se proto třeba na barváře. 

Přípravu barváře nelze dost dobře zařadit do schématu pěti vývojových období, jako ostatní plemena loveckých psů. Dozrávají později a jsou tu i jistá časová omezení v přípravě. Jak barváře vychovat a připravit pro praxi může zájemce nastudovat v řadě odborných publikací a po konzultacích se zkušenými chovateli.

 Obecně lze říci, že barváři mají mezi psy zvláštní postavení. Ze všech loveckých plemen zůstali přísnými specialisty pro dosledy postřelené jelení přesně řečeno vysoké zvěře. 

Zkušený barvář může na jelení stopě dohledávat dančí, mufloní a černou zvěř. Nikdy zvěř srnčí! 

Uplatnění barváře tak přichází v úvahu v nemnoha horských honitbách a oborách.

 Vynikající výkony barvářů jsou při dosledech podmíněny nejen vysokou kvalitou vloh pro práci na studené stopě, ale zejména náročnou přípravou. Nebere-li  pán „jelenář“ výchovu, průpravu a vedení barváře jako svoje myslivecké poslání je škoda začínat. 

Štěně barváře musí mít laskavého pána, který ho bez nátlaku postupně naučí následování na řemenu a odložení. Štvaní barváře kazí. Vyvoděný barvář dosahuje obdivuhodných výkonů pro které je typická vysoká úroveň spolupráce mezi vůdcem a psem. Systém přípravy barvářů se traduje již od středověku. Jde o jisté dědictví s kulturní hodnotou i ve smyslu etickém. Barvář je živoucím pomníkem psa vyšlechtěného k jasnému účelu. Aby poraněná zvěř zbytečně netrpěla a nedocházelo ke ztrátám trofejí a zvěřiny.