Být veterinárním doktorem je o pokoře

Datum:
7.1. 21:53
Autor:
Lenka Lvíčková

Mít v sobě dostatek skromnosti a nepochybně i pokory. Rodinný veterinární lékař Miloš Havelka o popularitu cukerínovými úsměvy nehraje. Když ho pozorujete při práci zjistíte, že jeho pozitivní vibrace nemají uklidňující vliv jen na pacienty, ale i jejich majitele.    

Mazel Dixi  

Do dveří ordinace, po boku pána, způsobně nakráčel tříletý rotvajler Dixi. Mohutné tělo a jeho čelisti budí respekt. Doktor se na rozdíl od nás se v bezpečné vzdálenosti od zvířete držet nemůže. Jde se svým pacientem pozdravit. „Nebojte se! Je to mazel,“ uklidňuje nás majitel psa vyžadujícího pevné vedení. Potomek starobylých lovců divokých prasat se chová společensky. Jako kdyby se těšil až se s doktorem setká. Nutno říct, že se  vůči sobě chovají přátelsky.

„Líže si srst pane doktore,“ objasňuje důvod návštěvy pán.

Být veterinárním doktorem je o pokoře  

„Tak se na to podíváme,“ odvětí doktor a věnuje se prohlídce hřbetu nad ocasem. Než vysloví diagnózu zpovídá majitele, čím krmí, a zda je Dixi venku nebo doma? „Máme ho na hlídání, tak je venku.“ Doktor má jasno. Podivná zima činí se zvířaty svoje. „Dobře, že jste přišli. Je to zapařenina na které se daří bakteriím. Vyléčit to umíme.“ uklidní majitele. „Kdo mu to udělal?“neodpustí si  jízlivou otázku při pohledu na psí pozadí. „Chovatel to přehnal. Udělal z něj fešáka bez ocasu.“ souhlasí s doktorovým postřehem, že Dixi nemůže při setkání vrtět ocasem jeho majitel.  „Tak, teď tě ještě trochu vylepšíme,“ konstatuje doktor a poprosí sestru o mašinku. „Nedívej se na mně! Už teď se mi to taky nelíbí,“ ujišťuje mazlíka pán. Dixi si podezíravě změří doktora. Lazebnickému zákroku při kterém jde krása stranou se nevzpírá. Na světlé lino padá černá srst.

Být veterinárním doktorem je o pokoře

 

Holá kůže na hřbetě odhaluje ložiska problému. „Teď to bude trochu štípat a pálit,“ omlouvá se doktor připravený bolavá, zapálená místa ošetřit.  Mazel Dixi skučí.  „Buď chlap!“ povzbuzuje ho páníček, jako kdyby bolest prožíval sám. „Vydrž to! Musíme se těch potvor bakterií zbavit. Já vím, že je to nepříjemný,“ ospravedlňuje své chování konejšivým hlasem doktor.   „Hotovo. Bude to dobrý. Teď už dáme jenom injekci a je to.“ Dixi se chová odevzdaně. Že mu doktor píchl injekci  nezaregistroval. „Dostanete tabletky a desinfekci. Ten lepkavý sekret budete čistit houbičkou na nádobí a desinfikovat 2x denně. Pokud by měl tendenci si to olizovat  bylo by dobré dát mu límec. Až doberete léky přijdete se ukázat,“ udílí nezbytné pokyny majiteli mírumilovného zvířete doktor Havelka. 


Další články