Chtěli byste se mít jako váš pes?

Klobouk dolů, pokud to myslíte vážně. Zda je to pro vašeho miláčka  výhra nebo pech můžete, podle svého svědomí posoudit sami.  Jen si to živě představte! 

Pokud se nezaměstnáváte příjmem jednostranné potravy celý den nečinně podřimujete. 

Ráno a večer vás jdou na nezbytnou dobu vyvenčit. 

Denně testují, co vydržíte z pohledu nepřiměřeného chování dvounohých „členů smečky“. 

Bez ohledu na svoje člověčí emoce neustále zkoumají a hodnotí vaši sociální snášenlivost. 

Nutí vás uctívat telku, jako kdyby to byla ta nejlepší „potrava smyslů“ pro unuděnou psí duši. Že vaše duševní a tělesná kondice stojí na vedlejší koleji nikoho nevzrušuje.    

Zatímco páníček, díky svojí genetické výbavě, nepřetržitě zdokonaluje techniku lovu a chytání kořisti, vy můžete jen způsobně přihlížet i když víte, že se za zvířecí chutí ke hře pro vás skrývá mnohem víc. 

A kohopak ve „vaší smečce“ sužuje, že dlouhá chvíle otupuje smysly? Vysvětlujte „dvounožcům“, že tím ztrácíte svoji přirozenou zvědavost a ochotu učit se novým dovednostem.    

Pokud si s vámi nedovedou ani hrát, být čtyřnožcem je pech. Kdyby věděli, co je pro vás dobré, nemohla by na celé čáře zvítězit „ctižádostivost“ pořídit vám nejlepší pelech, obojek, anebo psí konzervu. 

Může se v takové situaci jeden divit, že nemůžete odbourat stres a frustraci, když ho drží jako klenot v izolaci, zatímco jeho psí kamarádi rozpustile dovádějí na louce? 

Že se páníček tváří jako „šéf smečky“ zdůrazňovat nemusí. Jednomu by ke psí spokojenosti stačilo, aby se choval obezřetně. 

Co naděláte? Čtyřnožec si svoji „novou smečku“ nevybírá. Dokud nejde o život, soužití s „dvounožci“, jak správně tušíte může být docela psina.