Děti a smrt jejich miláčka

Každý život jednou končí. Půjde-li všechno jak má, váš přítel vedle vás zestárne a odejde do psího nebe. Může se však samozřejmě také stát, že onemocní a nebude mu moci pomoci ani veterinář. Většina psů nakonec neumírá přirozenou smrtí, ale jsou uspáni, aby nakonec nemuseli trpět. Rodiče si pak nejsou jisti, zda by měli dítě do tohoto „ procesu“ zasvětit. Děti však často mívají menší problémy s pochopením smrti jako součástí života než dospějí, a proto se doporučuje dětem nic netajit. Děti mívají často velmi silnou vazbu na psa. Někteří rodiče by své děti této skutečnosti, že odešel jejich přítel, ušetřili. To však vede k tomu, že děti se cítí provinile a ještě celé týdny i měsíce pak psa hledají. Před takovou záležitostí a nejistotou byste měli dát přednost vědomému období smutku, které se rodina pokusí zvládat společně. O smrti můžete říci již dětem, které jsou 3 nebo 4 roky staré. Mnohé nasvědčuje tomu, že způsob jakým se člověk v dětství vyrovná se smrtí milovaného domácího zvířete, má rozhodující vliv na jeho pozdější přístup ke smrti obecně. Bude člověk schopen o smrti mluvit – nebo v sobě smutek uzavře?

Jak zvládat smutek?

Je- li pes delší dobu nemocný nebo jsou na něm již delší dobu znatelné stopy stáří, probíhá zvadání smutku jinak, než když pes zemře náhle a neočekávaně. Pak není možné se nijak připravit a smrt psa může způsobit šok.  Dítě se možná se psem ani nebude moci rozloučit, což celou věc ještě zkomplikuje. Je- li to možné, připravte své dítě na rozloučení s milovaným kamarádem- až pak pes zemře, příjme to dítě méně bolestivě.