Proč lidé nemají vlastnosti jako Brit?

Věrnost, stálost a absolutní oddanost za všech okolností. Tak přesně tohle jsou vlastnosti, které bychom navzájem rádi viděli u sebe. Mladí, pyšní nezřídka nadutí slepě věříme tomu, co chceme považovat za pravdivé. Trpkou životní  zkušeností proměnlivého štěstí mezilidských vztahů si musela projít i zdravotní sestřička Anita. 

„Pes city k člověku do staniolu nebalí. Zatímco člověk  v hněvu jede jako na splašeném koni, pes vždycky zůstává svůj. Je to prostě o tom, že pes od svého vztahu k nám neočekává smutek ani beznaděj, nýbrž radost, která převyšuje všechno, co mu může poskytnout jeho psí život.“ soudí majitelka dvouletého labradora. 

„Brit mi na rozdíl od exmanžela rozumí. Přála bych vám vidět, jak je vždycky štastný, když mě vidí. Po rozvodu by mi zůstaly oči pro pláč, kdyby mi někdo neporadil, abych si pořídila psa. Že to prý přemůže každé zklamání. Udělala jsem dobře. Brit je parťák připravený bránit mě i dům. Když mám v práci špatný den nikdy neřekne, že je to moje chyba,“ konstatuje Anita. 

„O čem často přemýšlím? O kolik by byl svět lepší, kdyby spolu lidé jednali, tak jako se k nám chovají psi,“ otočí hlavu k labradorovi, který z ní ani na vteřinu nespustil svoje oříškové oči prozrazující inteligenci, a pyšně dodá: „Brit je vlídný, družný, spolehlivý, zkrátka rodinný typ,“ ocení svého společníka zdravotní sestřička.