Prověřování schopností loveckých psů

Na dovednosti psů získané perným výcvikem jsou myslivci a strážci lesa patřičně hrdí. Prověřování schopnosti psů, zda jsou lovecky upotřebitelní není hra. Vlohy, dovednosti a schopnosti psů se totiž neprokazují na papíře, nýbrž v praxi. 

To se mimo jiné děje i při podzimních zkouškách v průběhu společných honů. Zkouší se při nich skupina dvou až čtyřech psů, rozestavených ve vzdálenosti padesáti kroků od sebe.  Rozhodčí posuzují vystavování zvěře, hledání, klid před zvěří pernatou i srstnatou, chování psů po výstřelu, poslušnost a nos. 

Zvláště důležitá je „dohledávka“ střelené nebo pohozené zvěře a přinášení vlečené i střelené zvěře. Dohledávka, kdy pes musí najít a přinést střelenou, postřelenou nebo uhynulou zvěř je pro loveckou praxi důležitá a pro psy značně náročná.

K pravděpodobně nejtěžším disciplinám v přinášení zvěře patří vlečení lišky na dálku. Přinášení lišky je pro psa obtížné nejen pro její hmotnost, ale také proto, že psi lišku pro její nepříjemný pach neradi berou do tlamy. 

Ohaři, kteří v lesních honitbách dohledávají zvěř nebo pracují v honitbách, kde se loví spárkatá zvěř skládají tzv. „lesní zkoušky“. Jejich součástí je šoulačka s odložením, práce na podbarvené stopě spárkaté zvěře, vyhánění zvěře z houštin, slídění, dohledávka pohozené lišky, její vlečení a přinášení. Pes přitom musí zvládnout 16 prvků za které je známkován. Pro ohaře je typické i vystavování. Pokud pes vystavuje tam, kde zvěř není anebo ji zapře a nevystaví ve zkoušce neuspěje.