Psi nám dávají poučné lekce

Děti, které vyrůstají doma spolu se psem bývají k druhým laskavé.

Rodiče bez rozdílu, zda jsou chudí nebo bohatí nemají důležitější úkol než svým dětem poskytnout ponaučení o hodnotách. Psi v rodinách  jsou přitom úžasným prostředkem, jak se každý den naučit něco základního v péči o druhé, o významu zodpovědnosti, a radosti ze vzájemných vztahů, které tvoří součást našich životů.

Aničce je teprve deset let. Je milá, klidná a soucitná. Když pečuje o svého jezevčíka Filípka nezřídka má slzy v očích. Filípek je diabetik stejně jako Anička. Musí dostávat dvakrát denně dávku inzulínu. Anička dostává injekce inzulínu od druhé třídy. Brzy se je naučila píchat sama.

Ukazuje, jak inzulinovou injekci v ruce nejprve zahřeje, protože prý potom míň pálí, a pak se snaží najít vhodný kožní záhyb, aby píchnutí jehly bolelo co nejmíň. Stejně přistupuje k podávání inzulínu i v případě svého jezevčíka. Jemňounce Filípka hladí a konejšivě si s ním povídá. Očividně klidně se před aplikací inzulinu i po ní chová i pes. “Ani to nebolelo viď?“ řekne  Anička a v zápětí odmění jezevčíka něžným pohlazením po hlavě.    

Schopnost Aničky přestát vlastní zdravotní problémy je obdivuhodná nejen proto, že musí pečlivě vybírat co jí, ale také si kontrolovat hladinu cukru v krvi.

Rodiče si myslí, že je to i zásluhou Filípka. Věrného čtyřnohého kamaráda, který určitě netuší, jak moc mají s Aničkou společného.

„Co bych si moc přála?“ zopakuje tiše Anička položenou otázku.  „To je přece nad slunce jasnější, abych mohla Filípkovi pomáhat, aby byl co nejvíc zdravý.“ šťastně se usměje křehoučká, desetiletá školačka.