Veterinární lékař vypráví (27)

Tabuizace a tabu jsou aktuální fenomény naší společnosti. 

Tabu jsou v kurzu. Jsou ukazatelem protikladných názorů.  Tabu je imperativ vyhnutí, při jehož překročení nezřídka  hrozí i vyobcování z kolektivu. Tabu zahrnují široké spektrum jevů  i ve veterinární praxi, a není proto divu, že některé  lidi působí jako červené sukno na býka…

Tabu ve veterinární praxi

I v tomto oboru lidské činnosti objevíte od tabu vědomých a veřejně diskutovaných přes nonverbálně zprostředkovaná i tabu nevědomá. U zvířecích doktorů tabu slouží k vytvoření a zajištění identity. Identita se podobně jako pocit bezpečí a vědomí vlastní hodnoty  neobejde bez představy o tom, co k nám patří, a co nikoli. Zda se veterináři mezi sebou baví o tom, co by před veřejností mělo zůstat tabu nevíme? Baby to určitě nejsou. Jistá tabu jsme se proto rozhodli prolomit.

Byznys na druhou

O odporném byznysu se psy z množíren jsme psali. Hledíme si, dobrat se faktu, kde rádoby chovatelé přijdou k vakcinám, antibiotikům a dalším veterinárním léčivům pro nemocná zvířata? Byznysmeni do „množíren“, jak známo nikoho nepustí...

„Byli by sami proti sobě. Pro veterináře je to něco jako zakázané území. Jak množitelé problémy řeší? Najdou si blbce, který jim to prodá aniž by ta zvířata viděl. Co si myslím o člověku, který se podřídí byznysu bez ohledu na důsledky? Je to veterinární prase!“ prolomí tabu rodinný veterinární lékař MVDr. Miloš Havelka.          

Kontrolní mechanismy

„Jsou nefunkční! Evidence vakcín a léčiv? Nechtějte mě rozesmát! Co na to Komora veterinárních lékařů? Znáte někoho, kdo by se pustil do křížku s funkcionáři? Na druhé straně se podívejte třeba na možnosti Veterinární správy, kontrolního orgánu, kdy může vstoupit na váš pozemek? Co asi udělá Policie, když dostane podnět o týrání zvířat?  Dá od toho ruce pryč!  Ano, mohu domnívat, že se někde děje něco s čím bytostně nesouhlasím, ale to je asi tak všechno,“ dotkne se instituciální obrany tabu. Hrozba existencionálního strachu se našeho zvířecího doktora  na rozdíl od jiných netýká.

„Co bych musel udělat nebo říct – a nepřekročit přitom zákon, aby mě rodina či komora vyobcovala? To vážně nevím? Vím, že jsem se nikdy nezpronevěřil akademickému slibu. Že svoje povolání vykonávám, jak nejlíp umím, “ řekne o svých hranicích jednání a myšlení.                .