Deprese u psů

Datum:
4.2. 19:42
Autor:
Kateřina Veselá

 foto: pixabay.com/EboWalker

Je váš pes smutný, neaktivní a ani se mu nechce do jídla? Možná máte co do činění s psí depresí.

Psychické problémy se zdají být výsostně dovolovány pouze lidem. Představa, že pes chodí k psychologovi je úsměvná a jistě by byla předmětem hned několika kreslených vtipů. Ale nebuďme tak upjatí. Psi jsou velice citlivé bytosti, velmi chytří a vnímaví, a i když projevují emoce jinak než my, tedy nemluví o nich, neznamená to, že je nemají. Vždyť ví, jak projevit radost ze hry, nadšení z vaší přítomnosti, chuť ke hře, nevoli, nechuť, nudu a jiné základní pocity. Smutek je samozřejmě jedním z nich a tím nejsme daleko od samotné deprese. Samozřejmě deprese neznamená pouze smutek a lítostivou náladu. Příznaků je víc a je třeba jim věnovat pozornost, zvlášť když nastanou z ničeho nic.

Pasivita – vašemu chlupáčovi se nechce jít na procházku, nechce se honit za míčem a ani nechce aportovat žádný klacek, a pokud ano, tak pouze jednou, přestože dřív by se této zábavy nenabažil do konce dne. Těžko v něm vyvoláte radost jakoukoli aktivitou a raději polehává.

Změna stravovacích návyků – najednou přestal váš mazlík jíst. Jen si čichne, sezobne jednu dvě granule a zas jde dál. Ani o pamlsky nejeví zájem a o váš talíř už tuplem ne. Může nastat ale i druhý extrém, a to zvýšená žravost. Sní, na co přijde a furt nemá dost. Podobně jako lidé s touto nemocí.

Více spánku – váš parťák se stává velmi letargickým, hodně času prospí, více než obvykle. Hodně polehává, nerad vstane z pelechu a vypadá, že ani nepotřebuje vyvenčit.

Potřeba kontaktu – může se z vašeho samostatného psa najednou stát příchylná až vlezlá bytost, kterou nejde nijak setřást. Vyžaduje neustále vaši přítomnost, váš kontakt, vaši pozornost. Stejně tak může nastat opak, pes se začne izolovat, nechce nikoho vidět a s nikým trávit čas, dokonce se začne i schovávat na odlehlých místech.

Vylizování tlapek – mohou to být i jiné části těla, ale povětšinou se psi soustředí především na tlapky. Z ničeho nic si je začnou vylizovat nebo vykusovat, a to bezdůvodně a strašně dlouho. Nemá to zdánlivě žádný důvod, žádné zranění, žádný zapíchnutý předmět, žádná vyrážka, prostě nic.

Ovšem buďte opatrní, většina takovýchto příznaků značí i nemoc či bolest. Takže nejlepší je zajít nejprve k veterináři, který vyloučí zdravotní problém a pak se můžete soustředit dál na psychickou stránku vašeho miláčka.

 

foto: unsplash.com/Shlomi Platzman

Spouštěčů depresí bývá mnoho, a ne zcela jednoduše identifikovatelných z pohledu člověka. Ale vždy jde o nějakou změnu v životě vašeho čtyřnohého kamaráda. Zkuste se zamyslet, co se mohlo přihodit v jeho světě, co nového jste vnesli, co starého odnesli, kdo a kdy k vám přišel. Nemusí to také být jen jedna záležitost, může to být komplexnější problém skládající se z více událostí a nebude jednoduché na ně přijít. Základními spouštěči depresí u psů jsou tyto:

- ztráta majitele či zvířecího kamaráda

- trauma z minulosti

- chronická bolest

- změny v prostředí – stěhování, rozchod, nový mazlíček, příchod dítěte, změna práce a pracovní doby

- sociální izolace

- nedostatečná aktivita především u velmi aktivních plemen

Příčin může být mnoho a je důležité na ně přijít co nejdříve. Jedině tak se dá zahájit náprava nebo léčba, každopádně cesta ven ze tmy bude jednoduší a přímější.

 

foto: pexels.com/Sarah Chai

Naštěstí u většiny psů jde o záležitost dočasnou a během pár dnů, maximálně měsíců se navrátí do normálu. Stačí více pozornosti, vypořádání se s příčinou, láska, péče a aktivita. Pokud najdete, co vašeho psa rozveselí alespoň trošičku, opakujte to. Ať už je to jízda autem, házení míčku či dělání zvláštních zvuků. Častým, ale krátkým opakováním se chlupáč bude cítit veseleji a veseleji. Možné jsou taky odměny za jakékoli projevení veselí, aktivity či dobré nálady. Vše to ale souvisí s pozorností, kterou mu věnujete a o čas strávený s ním. To bývá nejlepším lékem.

Někteří pejsci jsou ovšem ponořeni v depresi více a stal se to již opravdu zdravotní problém, který se pouhým mazlením či aktivitou nevyřeší. Někdy pomůže vyhledat odborníka na psí chování, který vám poradí, kde je hlavní příčina a jak s ní pracovat. Je to práce na delší čas a musíte přijmout, že váš pes je defacto nemocný, i když to není fyzického původu. Jsou ovšem situace, kdy se pes dostane do tak hluboké deprese, že vám veterinář doporučí medikaci. Kupodivu se podávají stejné léky jako pro lidi, ale rozhodně to není samospásné a nejde jen o ulehčení majiteli. Berte to jako součást léčby, která zahrnuje práci na chování, empatii i medikaci. Navíc, na rozdíl od lidí, psi na antidepresivech nezůstávají natrvalo a ani dlouhodobě. Jakmile se jejich stav zlepší, léky se vysazují a nejsou již více potřeba.

 

Ačkoli se to může zdát směšné a nepochopitelné, váš pes opravdu může trpět depresí a nechutí k životu. Nepodceňujte tento psychický stav svého milovaného parťáka. Někdy stačí jen malá změna přístupu a vše se v dobré obrátí.

 

 

 

zdroje informací:

https://www.akc.org/expert-advice/health/how-to-know-if-your-dog-is-depressed/

https://pets.webmd.com/dogs/features/depression-in-dogs