Je samonavíjecí vodítko zlý pán nebo dobrý pomocník?

foto: pixabay.com/IIIBlackhartIII

Každý chce dopřát svému čtyřnohému příteli co nejvolnější pohyb. Samonavíjecí vodítko se zdá jako to pravé. Má své klady, ale také zápory. V mnoha diskuzích se dokonce přirovnává, co do škodlivosti v nezkušených rukou, k elektrickému obojku. Je to zlý pán nebo dobrý pomocník?

DAR Z NEBES

Samonavíjecí vodítko nebo také flexi vodítko je dobrá volba, pokud chcete umožnit pejskovi větší rádius pohybu. Můžete sice mít dlouhé normální vodítko, ale to vám nejen zaměstná obě ruce, rozhodně se také nevrátíte domů s čistým štítem ani končetinami. Flexina, jak se samonavíjecí vodítko mezi pejskaři běžně nazývá, je dlouhá dost, a navíc se sama navíjí, tudíž nic nevláčíte po zemi ani nešmodrcháte v ruce. Délky vodítek se pohybují od 3 do 10 metrů, což je až 314 m2 a to už je nějakého prostoru na běhání. Vždyť kolik metrů má váš byt? Vidíte ty možnosti? A to není všechno.

LANKO NEBO PÁSEK

Vodítka se liší nejen designem a propracovaností úchopů, ale také tvarem navíjeného vodítka. Může být lankové anebo páskové. Obě varianty mají svá pro i proti. Lanko se nezamotá a bude se vždy navíjet. Ale je tenounké a pokud vás pes omotá, může to pěkně bolet. Stejně tak můžete někomu nastražit nepěknou past, když bude pes dále od vás a někdo půjde. Lanko totiž, zvláště u vodítek pro menší plemena, je tenké a špatně viditelné. Také manipulací s lankem se dostáváte do nebezpečí zaříznutí či bolestivého omotání ruky. Pásek je v tomto ohledu rozhodně pohodlnější. Vidíte ho, tedy o něj nezakopnete. Neprořízne vám ruku a je o něco pevnější, vzhledem k ploše materiálu. Nicméně plochý pásek má občas problémy při navinování. Především u vodítek, které jsou používány delší dobu. Pokud se navine lehce ze strany, zasekne se a přestane se navíjet. Stačí odtočit a navinout znovu rovně, ale jsou situace, kdy toto řešit nechcete a ani nemůžete.

foto: pixabay.com/antranias

VÁHA VAŠEHO PSA

Pokud jste si vybrali délku, kterou chcete dopřát svému parťákovi, a tvar navíjeného lana, měli byste se zaměřit také na váhovou kategorii. Pokud máte pejska s třiceti kily na flexině pro pejska do 15 kg, nemůže to dělat dobrotu. Stačí pouhá veverka nebo jen psí kámoš a samonavíjecí vodítko vám skončí sice navinuté, ale prázdné. Lepší je samozřejmě volit vodítko minimálně podle váhy vašeho psa a také podle aktivity. Pokud máte hodného, klidného pejska, který se pohybuje stejnou rychlostí jako vy, nemusíte se bát žádných defektů. Pokud máte ale psa živějšího, který je tahoun nebo zběsilý lovec, je lepší zvolit vodítko o váhovou kategorii výš. Tíha psa se totiž s tlakem zvětšuje a jistota je přece jen jistota.

NEBEZPEČÍ ÚRAZU

Představte si, že máte svého psa na celou délku vodítka za sebou. V tu chvíli se rozběhne a běží až před vás. Má tedy dohromady 20 metrů, během kterých nabere velkou rychlost. A na konci ho čeká škubnutí, když vodítko skončí. Nejenže to bolí vás a je dost těžké, až nemožné, vodítko udržet, ale především je to bolestivé, nezdravé a nebezpečné pro krční páteř vašeho psa. Takto velké nárazy, zvláště pokud se opakují, mohou mít mnohdy až fatální důsledky.

STAČÍ SPRÁVNÉ POUŽITÍ

Samonavíjecí vodítko může být dobrým partnerem při venčení vašeho čtyřnohého kamaráda. Jen je nutno naučit se s ním správně zacházet. Je třeba využívat brzdu včas, než se pes dostane do moc velké rychlosti. Také je třeba si dobře rozmyslet kde ho používat můžete – velký park, louka, les a kde jeho použití není zcela bezpečné – mnoho lidí, mnoho psů a tím riziko zamotání se, dlouhá reakční doba. A samozřejmě v neposlední řadě je důležité psa ovládat i jinak než jen vodítkem. Když začne za něčím běžet, je třeba ho přivolat, zpomalit nebo zaujmout jiným způsobem, aby nedošlo k nechtěnému cuknutí na konci lana. Pokud se tedy naučíte ovládat vodítko i psa, můžete si s pejskem užít radost z takřka volného pohybu.