Lada Tlučhořová: Vycvičený neznamená vychovaný pes

Datum:
27.1. 22:14
Autor:
Jana Klouparová

 Jak dlouho se věnujete výcviku psů? Jak jste se k tomu dostala?

 

Výcviku psů se věnuji 18 let. Můj první pes byl z útulku a začátky byly opravdu těžké, postupně jsem s ním pod kynologickým klubem Nový Svět ve Dvoře Králové nad Labem začala závodně běhat agility, složili jsme spolu zkoušky ZOP a ZPU1, později jsem si pořídila belgickou ovčandu a s tou jsem závodila v agility, složily jsme zkoušky z pasení, obedience a BH podle mezinárodního řádu IPO. Postupem času jsem pochopila, že vycvičený neznamená vychovaný pes a při studiu vysoké veterinární školy jsem začala pracovat se psy s různými problémy. Moje práce je hlavně o komunikaci s majiteli.

Proč a kdy by měl člověk uvažovat o tom, že začne chodit na cvičák?

 

Záleží na zkušenostech majitele. V každém případě na cvičáku mladý pes získá sociální zkušenosti mezi ostatními psy. Podle mého názoru by při výběru cvičiště měl majitel dát na vlastní pocit a nenechat se tlačit do metodik, kterým nerozumí a které mu nejsou přirozené. Důležité je napojení člověka a psa. Vybudování důvěry a zdravého respektu. Myslím, že ideální je začít chodit tak ve 4 měsících věku psa

Jakou chybu lidé při výcviku nejčastěji dělají?

 

Při výchově psa je nejčastější chybou polidšťování. Je třeba mít na paměti, že pes je zvíře a respektovat jeho přirozenost. Při výcviku vidím jako nejčastější chybu psychické přetěžování zvířete, dále pak ambicióznost majitelů a nedostatečné vnímání signálů psychického i fyzického přetížení.

 

Jaké jsou signály fyzického nebo psychického přetížení?

 

U některých plemen se pracovní přetížení pozná těžko. Někteří psi začnou dělat chyby, nesoustředí se. Jiní prostě přestanou pracovat. Každý člověk zná svého psa a měl by být schopen vycítit, kdy udělat pauzu

Platí v praxi „Jaký pan takový pes”?

 

Je pravdou, že psi se dokáží neuvěřitelně přizpůsobit energii a chování lidí. Mnohdy je pes opravdu velmi podobný člověku temperamentem. Při výběru plemene je velice důležité zvážit vlastní temperament a své možnosti, protože někdy se stává, že pes si s majitelem zkrátka nerozumí.

Jsou plemena, kterým jde sportovní kynologie líp, nebo je to pes od psa bez rozdílu rasy?

 

Mezi psími plemeny jsou taková, která se jak tělesnou konstitucí, temperamentem a stabilitou nervové soustavy hodí na různé druhy kynologických sportů. Já osobně fandím psům, kteří třeba nemají úplně vlohy pro některé sporty, ale je vidět nadšení a zápal. Na druhou stranu například každá border kolie nemusí být nadšenec pro agility. Podle mého názoru, je to jako s dětmi, je třeba se oprostit od vlastních ambicí a vnímat svého psa, co ho baví a tomu se věnovat.

Může a měl by být majitel svému psovi psychologem? Vnímat ho na vyšší urovni než jako psa u boudy...

Samozřejmě, ale často se setkávám s tím, že lidé řeší všechno do detailů a tím v podstatě zvířatům ubližují. Chovejme se ke psům intuitivně. Naši předkové také neměli hromady knih a metodik na výchovu psů a fungovalo to.