Psí a lidské geny se vyvíjejí paralelně po tisíce let, a to včetně nemocí jako je obezita či rakovina

Datum:
2.10. 14:45
Autor:
Jana Klouparová

zdroj: pixabay.com

 

Pouto mezi člověkem a psem je velmi staré. Psi se k nám v noci od nepaměti tulí, hrají si po našem boku na vycházkách a zbožňují, když jim věnuje čas a pozornost. Nový výzkum ukazuje, že spojení mezi lidmi a psi je hlubší, než jsme si doposud mysleli. Máme ho zakotvené v genech.

Evoluce formovala nejenom lidské, ale také psí geny, týkající se stravy, chování i chorob. Vědci z Chicagské univerzity a několika mezinárodních institucí zjistili, že několik skupin genů u lidí i u psů se vyvíjí paralelně již tisíce let, což je způsobeno s největší pravděpodobností sdílením společného prostředí. Tuto informaci uvedli vědci v publikaci Nature Communications 14. května 2020.

DOMESTIKACE PSŮ PRAVDĚPODOBNĚ PROBĚHLA PODSTATNĚ DŘÍVE

Autoři výzkumu tvrdí, že za vším stojí domestikace, narůstající hustota obyvatelstva a přeplněné životní podmínky, které nás určitým způsobem vedli k dalšímu semknutí obou druhů. Pod tím si můžeme představit výhody spojené pro submisivnější psy, kteří vedle lidí našli vhodné podmínky pro život. Postupně se z nich stali domácí mazlíčci naplněni bezpodmínečnou náklonností vůči svému majiteli.


Studie naznačuje, že psi byli domestikování před 32 000 lety, což je mnohem dříve, než uvádějí současné odhady, které tvrdí, že domestikace psů proběhla zhruba před 15 až 16 tisíci lety.

„Třicet dva tisíc let je hodně starý odhad,“ vyjádřil se ke studii Bob Wayne, evoluční biolog z Kalifornské univerzity v Los Angeles, který však uznal, že načasování rozkolu mezi vlky a psy se je dost nepřesné, když se tvrdí, že se tak stalo před 6 až 120 tisíci lety.

 

zdroj:pixabay.com

 

 OD VLKŮ KE PSŮM

Vědci z Chicaga dále navrhli, aby se začátek domestikace psů přisoudil spíše jihovýchodní Asii než střednímu Východu, jak ukazují jiné studie.

Vědci zapojení do studie sekvencovali genomy čtyř vlků šedých z Ruska a Číny, tří čínských pouličních psů a tří domestikovaných plemen, včetně německého ovčáka, belgického ovčáka malinois a tibetské dogy. Poté byli schopni zjistit, které geny byly spojeny s domestikací a jak daleko zpět k tomuto posunu mohlo dojít. Tým se také díval na psí geny vybrané pro domestikaci a porovnával je s lidskými geny.

„Historie domestikace psů je často zobrazována jako dvoustupňový proces,“ napsal Weiwei Zhai, výzkumník genetiky na Čínské akademii věd v Pekingu a spoluautor studie. „První fáze je od vlků po psy. Druhá fáze je od psů po plemena.“


„Pouliční psi z jihovýchodní Asie, včetně čínských pouličních psů ve studii, mohou být evolučním mostem mezi vlky a čistokrevnými psy kvůli jejich větší genetické rozmanitosti ve srovnání s jinými pouličními psy z celého světa,“ vysvětlil Zhai.

zdroj: pixabay.com

 

SPOLEČNÝ VÝVOJ

Když Zhai a kolegové vzali své psí sekvence a porovnali je s lidským genomem, tým zjistil, že u lidí i psů byly vybrány sekvence pro věci, jako je transport neurotransmiterů, jako je serotonin, zpracování cholesterolu a rakovina.

Ačkoli výběr stejného genu u dvou různých druhů, známý jako konvergentní evoluce, je v přírodě vzácný, jejich výsledky nebyly příliš překvapivé. Koneckonců, lidé a psi sdílejí stejné životní prostředí už roky.

Kromě sdílení genů, které se zabývají stravou a chováním, sdílejí psi a lidé také nemoci, včetně obezity, obsedantně-kompulzivní poruchy, epilepsie a některých druhů rakoviny, včetně rakoviny prsu, jak napsal Ya-ping Zhang, profesor na Čínské akademii věd v Kunmingu.

„Je hezké, že je studie založena na úplných genomových datech,“ uvedl Wayne z UCLA, který poskytl referenční data, která autoři studie porovnali s jejich genetickými sekvencemi, protože jiné studie používaly pouze úryvky, jako je mitochondriální DNA. Varoval však, že srovnání lidských a psích genomů může být obtížné, a dodal, že vyhodnocení psích sekvencí z jiných míst kromě Číny a Ruska by pomohlo při datování domestikace a při určování její polohy.

Wayne dále řekl, že bez dalších srovnání mezi lidmi a jinými domácími zvířaty, jako jsou kozy nebo koně, je těžké vědět, zda je paralelní vývoj v genomech lidí a psů jedinečný nebo ne.