Kdy je vhodné seniorům pořídit psa a kdy naopak rozhodně ne?

 foto: unsplash.com/chewy

Máte babičku, které byste rádi pořídili psího společníka? Nebo jste sami dosáhli důchodového věku a toužíte po kamarádovi? Neváhejte, má to samá pozitiva.

Člověk je již od pradávna tvorem společenským a kontakt vyhledává jak mezi lidmi, tak i mezi zvířaty. S přibývajícím věkem ovšem sociálních styků ubývá, už není tolik aktivní, svět kolem něj pádí rychlostí blesku a samota je příšerně tíživá. Nikdo nechce být sám a představa prázdného domova nedělá dobře žádnému z nás. V takových situacích je ideální popřemýšlet o domácím mazlíčkovi. Ať už to bude pes, kočka nebo papoušek, jakýkoli živý tvor domácnost rozzáří a staršímu člověku přines mnoho benefitů.

TERAPIE

Je vědecky dokázáno, že kontakt se zvířecí srstí, hlazení, mazlení, zkrátka jakákoli interakce se zvířetem zvyšuje v těle hladinu hormonu štěstí (serotoninu), snižuje naopak hladinu stresu, uklidňuje psychiku a zlepšuje prokrvování končetin a tím i pohyblivost a cit. Zdravotní stav seniorů se po příchodu mazlíčka do domova výrazně zlepší, sníží se krevní tak a zlepší se funkce srdce. Jsou dokonce domovy seniorů, kde se pravidelně provozuje canisterapie pro zlepšení života i zdraví klientů.

BÝT POTŘEBNÝ

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“ říká liška v Malém princi. A ačkoli je to myšleno především jako apel na zodpovědnost a uvědomění si, že není správné opouštět nehodící se věci, stejně tak to ale může platit naopak. Tím, že k sobě připoutáte domácího mazlíčka, stává se na vás zcela závislý a pro starší lidi, zvlášť pokud žijí sami, je tento pocit vlastně zachraňující. Po tom, co vychovali vlastní děti a vnoučata, odpracovali pro společnost dostatek let, cítí se často nepotřebnými, ale s pejskem po boku mají najednou pro koho žít, nachází smysl jejich každodenní rutiny a být „platný“ a potřebný je pocit k nezaplacení.

foto: unsplash.com/ryan reinoso

SOCIÁLNÍ INTERAKCE

Jako majitel psího kamaráda, musíte navštěvovat veterináře, obchody s chovatelskými potřebami a koneckonců i parky a místa, kde se pes venčí. Na všech těchto místech se potkáte s lidmi, kteří mají stejný okruh zájmu a komunikace je na světě. Právě sociální izolovanost je pro seniory tíživou realitou a možnost s někým si popovídat je nad zlato. Často se z náhodného setkání stane pravidelné venčení, později třeba i výlety a přátelství, které každý člověk potřebuje.

POHYB

Pes je zvíře nejen přítulné, hravé a věrné, ale také tvor, který potřebuje venčit. Nutnost několikrát denně vyjít ven je velice prospěšná pro udržování kondice seniorů. Pejsek jim již nedovolí celé dny prosedět u televize a tu minimální každodenní porci pohybu je donutí splnit. Je dobře známé, že míra aktivity určuje rychlost stárnutí, odumírání svalové hmoty a tím pádem zmenšující se samostatnost. Proto i ta sebemenší pohybová rutina, kterou musíte vykonat, má efekt.

HLÍDAČ

Starší lidé se, se zhoršující mobilitou a ostražitostí, stávají více bojácnými a je to přirozené. Pokud se nemůžete rychle otočit nebo nemáte možnost útěku, strach a obava je jediné co vám zbývá. V takových případech se opět psí parťák ukazuje jako dobrá volba. Nejenže splňuje funkci mazlíka, ale také ochrání člověka i majetek. A nemyslete si, že pokud máte malého pejska, řečené neplatí. Už jen přítomnost štěkajícího tvora odradí leckterého zloděje či násilníka, stejně tak dodává sebevědomí jeho chovateli a větší snahu se bránit.

NEBÝT SÁM

Asi největším přínosem psího kamaráda je společnost. Samota nedělá dobře nikomu, starším lidem o to méně. Pes se tak v domácnosti stává nejen hlídačem a chlupatou rohožkou, ale především partnerem, členem rodiny a nejlepším přítelem. Senioři často se svým psem mluví, debatují, koukají se na televizi, jí spolu u stolu, sedí spolu na gauči a tráví čas jako rovný s rovným. Většinou ani nedochází při komunikaci k povelům, ale spíše k celým větám, prosbám a dohadům. Inu, partner je partner a tomu se přece nerozkazuje. Nemyslete si však, že se to týká pouze starších lidí, pes už dávno není pouze hlídačem na dvoře a jeho místo v domácnosti je pevně ukotveno u chovatelů jakéhokoli věku.

foto: unsplash.com/magdalena smolnicka

Ačkoli jsou všechny tyto benefity příjemné, je nutno podotknout, že jsou i rizika spojená se soužitím staršího člověka a psa. Samozřejmě je tu možnost pádu a zranění při manipulaci s mazlíčkem či nekoordinovaném pohybu psa. Také silná fixace na psího kamaráda, která při zdravotních potížích jednoho či druhého a následné odloučení může vést ke zhoršení psychického i fyzického stavu. Další realitou je finanční zátěž, kterou si senioři nemusí uvědomovat dopředu a ve finále zvládat. Přece jen strava pro psy není zadarmo, veterinární výdaje nemusí být malé, a to i za předpokladu pevného zdraví pejska. Někdy se stává, že starší člověk z nedostatku peněz upřednostňuje mazlíčka před sebou a krmí jeho a sebe ne, což nevede k ničemu dobrému. Všechny tyto situace jsou ale řešitelné, pokud má senior rodinu či blízké osoby, které mohou kdykoli pomoci, poradí či pomohou vyřešit nastalé komplikace.

Pokud uvažujete o pořízení pejska seniorovi, je třeba brát zřetel na následující:

- pejska pořizujte pouze v případě, že si to babička či dědeček sami přejí a jsou přesvědčeni, že to zvládnou fyzicky i psychicky

- podívejte se po psovi středního vzrůstu i věku, který bude klidný, ne příliš temperamentní a nenáročný na pohyb a výchovu

- buďte vy, jiný člen rodiny či blízcí přátelé v pohotovosti kdykoli pomoci a v nejhorším případě připraveni převzít za psa odpovědnost

- pokud si nejste jisti fyzickou zdatností seniora či jeho ochotou každodenně venčit, zamyslete se nad pořízením jiného mazlíčka (kočka, papoušek, rybičky atd.)

Vlastnit psa, být mu dobrým společníkem a opatrovatelem je starost, ale i radost. To platí v každém věku, ale pokud jste senior či máte kolem sebe člověka staršího věku, věřte, že život s psím kamarádem je plnější, kvalitnější, radostnější a často i delší. Nebojte se závazku, nebojte se náročnosti, pozitiva, která to přináší za to stojí.